Kostel v Bukovníku
patří hlavnímu patronu české země

    Mezi nejstarší sídla Pošumaví patří Bukovník, vesnička vzdálená 10 kilomertrů od Sušice se starobylým kostelem sv. Václava. Rozložila se pod nevelkým vrchem Blížňovem ve výšce 615 metrů nad mořem, v místech, která patrně dříve byla porostlá bukovým lesem. Nejstarší zprávu o osadě obsahuje listina Přemysla Otakara II. z roku 1251. Připomíná vladyku Dobeze (Tobiáše) z Bukovníku, který tu údajně vystavěl tvrz stavebně propojenou s kostelem. Bukovnická svatyně patří do série kamenných románsko gotických kostelíků, charakteristických právě pro oblast zlatonosného horního Pootaví. Vznik bukovnického kostela se klade do doby kolem 1230. Původní jednolodní stavbě z nepravidelně kladeného lomového zdiva, překrytého silnou vrstvou omítek, náleží západní věž, loď chór a apsida. Hranolová věž je připojena k západnímu průčelí lodi při jejím jihozápadním rohu a vysunuta k jihu. Přízemí věže bylo sklenuto valenou klenbou, na které jsou dodnes patrné stopy bednění. V nejvyšším patře věže se na severní straně nachází původní románské podvojné sdružené okno s válcovým sloupkem spočívajícím na krychlové patce s nárožními drápky. Obdélná loď kostela se na východě otevírá do krátkého obdélného presbytáře s valenou klenbou. V ose apsidy lze objevit románské okno s půlkruhovým záklenkem, dnes ovšem zakryté omítkou. Do vnější stěny jižní zdi lodi dávní stavitelé umístili kamenný ústupkový portál s půlkruhovým záklenkem. Jedná se o zvlášť vynikající a cenný doklad vývoje raně středověké architektury v celém kraji. Portál se svým bobulovým dekorem a profilací – oblouny, vejcovci a výžlabky – se hlásí k rozetě tzv. kapitulní síně komendy johanitů ve Strakonicích, jejíž vznik datují odborníci právě do doby kolem 1230.
Pozdější přestavby přidaly kostelu valeně zaklenutou sakristii, na severní straně původem gotickou ale koncem 17.století upravenou kapli Panny Marie (původně sv. Josefa) a dále barokní okna lodi, varhanní kruchtu a jižní předsíň. Z desítky kamenných náhrobníků v kostele, zaznamenaných ještě soupise kolem roku 1900, se do dnešních dnů dochovala jen žulová deska Adama Viléma Ježovského z Lub na Kalenicích a Mačicích a jeho manželky Žofie Doroty Ježovské, rozené Boryňové ze Lhoty z roku 1690. Farní kostel sv. Václava slavil tradičně svého patrona o jeho svátku 28.září velkou mší svatou za účasti celé farnosti i četných hostů z okolí. Vesnici zaplavily krámky trhovců, často nechyběla střelnice ani kolotoč. Svatováclavskou pouť uzavírala zpravidla taneční zábava v místním hostinci. Bukovničtí rádi putovali v procesích s korouhvemi a předzpěvákem k Panně Marii do nedalekého Strašína. Místní fara byla tradiční oporou katolictví v kraji, bylo tomu tak nejen za husitských válek ale i v době sílících náboženských zmatků ve 2. polovině 16.století, kdy tu působil obětavý farář Šebestián (+1585), který po Martinu Strakonickém zastával dokonce úřad děkana Prácheňského kraje. V letech 1620 – 1703 zde duchovní správu administrovali faráři z blízkých Nezamyslic. Bukovnický hřbitov byl původně na poli pod pozdější „sejpkou“, na místě, kde dnes stojí tři železné kříže, zasazené v oblých kamenech. Teprve později byly pozůstatky zesnulých přeneseny na nové hřbitovní místo u kostela. V držbě Bukovníka se od 14.století vystřídalo několik panských rodin jako Hořčicové z Prostého na Moravě, Kocové z Dobrše, Břežští z Ploskovic, Ježovští z Lub, Collatorové z Říčan a další. Bukovník se pyšní slavnou světáckou – cirkusáckou minulostí. Z místa odcházelo dříve mnoho mužů za prací zejména k cirkusům, proslavili se zejména jako znamenití muzikanti. Přímo z Bukovníka, z chalupy u Počtů, pocházel zakladatel světového cirkusu Kludský. Jeho potomci se ke svému rodišti hlásili a občas zde hostovali s pojízdným biografem. V Bukovníku se tradovala zajímavá zpráva ilustrující mravy za starých časů. Vykládalo se, že na zděných stupních u vnitřního vchodu do kostela musela stávat děvčata, která se přiznala k předmanželskému pohlavnímu styku. Provinilá dívka měla vítat věřící přicházející na mši slovy:„Vítám vás lidičky do kostela, já jsem se dopustila.“ Některá z mladých hříšnic, než aby se vydala veřejné hanbě, si prý raději vzala život.

    Kouzelnou podhorskou krajinu si lidé za staletí ozdobili řadou originálních pověstí. Tak například si dodnes vyprávějí o přízraku na louce v Ohražení pod Blížňovem u Bílenického potoka. Prý po několik let tu vycházela bílá žena s kosou a nožem na sekáče, kteří zde chtěli kosit trávu. Jestliže nevyšla, rozpršelo se tak, že museli práce nechat a odejít. Jednou zde odložila nějaká žena dítě, které pak za velkého nářku umřelo hlady. Dodnes prý tady to dítě někdy naříká. Na staré cestě z Bukovníka do Žihobec u Smutného kamene hrával o půlnoci dudák na dudy z lidských kostí. Dnes už tam ten kámen ale není.

    Od bukovnického kostela se otevírá vynikající rozhled po okolní krajině. Jednoznačně v něm vévodí monumentální ruina hradu Rabí, za ním vystupuje vrch Spravedlnost a vlevo lom na Čepičné. Popředí zaujímají Dědkův vrch a Kozník, na obzoru se pak rýsuje Plánická vrchovina.

Vladimír Horpeniak,    
Muzeum Šumavy Kašperské Hory